EpShark

PETR MILER

Že Volkswagen není v dobré kondici, je jasné už pěkných pár pátků. Vše ale naplno vybublalo na povrch až letos v září, kdy vedení firmy začalo otevřeně mluvit o alarmující situaci a nutnosti sáhnout po drastických opatřeních, která 87letá historie firmy nepamatuje. Zejména mnohokrát skloňované, dosud skutečně bezprecedentní zavírání německých továren je velmi ožehavým tématem, jde ale jen o nejviditelnější projev zamýšlených kroků, které mají zabránit tomu, aby firma během pár let nezkrachovala.

Jak se kdysi tak zdravý a světovému automobilovému průmyslu dominující moloch vůbec mohl dostat do takové situace, je na dlouhé povídání, není to ale rozhodně dílem jednoho špatného rozhodnutí. Je to výsledek roky trvajícího, v mnoha ohledech iracionálního přístupu vedení k řízení firmy, které postupně stále více rezignoval na snahu o maximální efektivitu fungování jednotlivých částí společnosti. A dokud byl z čeho brát, tak se tančilo.

Už způsob potýkání se s kauzou Dieselgate byl spíš jednou velkou deklarací než sérií racionálních rozhodnutí. Firma nikdy neměla připustit, aby v jádru efektivní a zákazníky preferované naftové motory začala házet přes palubu jen kvůli svému zacházení s potlačováním jejich emisí. Máme pocit, že tohle byl ten zlomový bod, že tehdy se dostali k veslu lidé, kteří hleděli víc na image než na fakta. A pak už to šlo ráz na ráz.

Pokud vsadíte vše na elektrická auta, která většinou trhu nejsou žádána, je to zdrojem neefektivity. Pokud vidíte, jak obtížné je se s nimi prosadit a přesto si řeknete: „Wir schaffen das! a tlačíte je dál hlava nehlava, je to zdrojem neefektivity. Však se podívejte, kolik muselo padnout peněz jen do propagace elektromobility v České republice a jaké prodeje z toho VW vytěžil. Pokud začnete zaměstnávat lidi podle toho, jestli jsou zelení nebo fialoví místo jsou, zda jsou dobří nebo špatní, je to zdrojem neefektivity. A pokud začnete za odměnu inzerovat primárně v pochlebujících médiích, která skoro nikdo nečte nebo kvůli svému nekritickému přístupu ztrácí věrohodnost, abyste je odměnili za nadšení z nesmyslů, které děláte, místo toho, abyste propagovali tam, kde reklama povede k vyšším prodejům, je to zdrojem neefektivity.

Mohli bychom takto pokračovat dlouho, zřetelně vadná rozhodnutí lemovala fungování Volkswagenu na mnoha úrovních den co den po několik let. Jde o tisíce podobných jednotlivostí, z nichž málokterou lze označit za zlomový bod, ale ve výsledku dělají mnoho. A ono se to jednou projeví, zvlášť pak, pokud přijdou horší časy. V principu podobně neefektivní zacházení celého Německa s energetickým trhem bylo zřejmě poslední kapkou, po které pohár snesitelnosti prostě přetekl. A stejně tak, jako není možné definovat jedno konkrétní špatné rozhodnutí, které to všechno způsobilo, není možné najít jeden pozitivní krok, který to všechno zachrání. Proto přijdou rozsáhlá úsporná opatření které dekádám až nemístné velkorysosti učiní přítrž.

Co bude následovat, nebude pěkné, ale berme to pozitivně. Zejména zde platí, že všechno zlé je pro něco dobré, že věci se nejprve musí zhoršit, aby se mohly zlepšit. Pokud jakousi vnitřní transformaci vezmou Němci za správný konec a primárně zefektivní své fungování, bude zase líp.

Skoro dva měsíce poté, co automobilka začala bít na poplach, jsou na stole konkrétní kroky. Zatím nejsou veřejné, vedení společnosti o nich ale informovalo vedení odborů, jejichž šéfka Daniela Cavallo to podstatné vytroubila ven, jak informuje agentura Reuters. Opatření budou rozsáhlá a podle Cavallo to „vedení celé myslí naprosto vážně”, když dále říká: „Nejde o řičení zbraněmi v prvním kole kolektivního vyjednávání”. Podle ní se dokonce jedná o „začátek výprodeje v Německu”.

A do jisté míry to tak vypadá. Jak dále upřesňuje Handelsblatt ve dvou svých článcích na toto téma, VW se chystá uzavřít nejméně tři závody v Německu, postupně i díky tomu snížit počet zaměstnanců o desítky tisíc a těm zbývajícím snížit odměny.

Paní Cavallo říká, že opatření ke snížení nákladů se dotknou všech zaměstnanců od dělníků až po management. A přes logicky výraznější dopady na ty, kteří budou zaměstnaní v oněch zrušených továrnách, se prý „v této situaci nikdo nemůže cítit v bezpečí”. V případě továren můžeme dál jen spekulovat, hotovo se ale zdá být v Osnabrücku, když Porsche zrušilo záměr vyrábět tam od roku 2026 vyrábět část svých elektrických modelů, což je pro fabriku zřejmě poslední kapka. Od jara toho roku nemá vnitřně nasmlouvané žádné další výrobní kontrakty a pochybujeme, že to je náhoda.

Jasněji je v oblasti mezd. Navrhovanou součástí restrukturalizace je totiž také 10% snížení platů pro všechny zaměstnance, zmrazení nově snížených platových tarifů na další dva roky a zrušení měsíčního bonusu ve výši 167 Eur (asi 4 200 Kč), což povede k celkovému odhadovanému celkovému snížení platů v průměru o asi 18 %. Takové opatření lze v současné situaci označit za drastické, ale VW podle všeho nemá mnoho na výběr.

Cavallo za odbory v reakci na to rázně varuje vedení firmy: „Nepouštějte se do konfliktu s námi, zaměstnanci VW. Jste velmi blízko eskalace!” Jenže se nezdá, že by dosavadní snahy o smírné řešení vedly k čemukoli prospěšnému. Vedení automobilky tak má už tento týden přistoupit k oznámení jednostranných kroků ve výše zmíněném duchu. A odbory nepřekvapivě vyhrožují stávkou – od prosince jsou prý zaměstnanci připraveni zastavit veškerou činnost a vyhrožují „horkou zimou”.

O reakci jsme požádali i samotný Volkswagen, který na jednu stranu uvedl, že se nebude vyjadřovat ke spekulacím ohledně zavírání továren, současně ale uvádí, že situace je skutečně vážná a rázné kroky jednoduše vyžaduje. „Volkswagen se nachází v rozhodujícím bodě své podnikové historie. Situace je vážná a odpovědnost jednajících partnerů nezměrná. Úkolem je nyní společně se zástupci zaměstnanců dlouhodobě zajistit budoucnost Volkswagen AG. Za tímto účelem předložilo představenstvo zástupcům zaměstnanců návrhy řešení,” stojí v prohlášení firmy.

Nic tedy není hotové, další jednání mohou zamýšlené změnit, ale skutečně se nezdá, že by situaci VW mělo vyřešit pár bezbolestných kroků. Další dny nám řeknou víc.

Petr Miler

Článek vyšel na svobodny-svet.cz