EpShark

LIBOR ČÍHAL

Občas má smysl si znovu ujasnit, co kromě geografie evropské země vůbec spojuje. Jaké hlubší spříznění, pokud existuje, se dá najít v době bez paměti, která má sklon hanobit své minulé velikány. Publicista Pierluigi Locchi je specialistou institucionální komunikace, v článku na stránkách francouzského institutu Iliade vsazuje Evropu do historicky hlubšího rámce než je zvykem. Evropské kořeny jdou hluboko do historie, povědomí o prastarém spojení mezi evropskými národy je něčím velmi novým.

V Evropě mluvíme rozdílnými jazyky, ale naši předkové mluvili latinsky, germánsky, slovansky, keltsky a jejich předkové jedním indoevropským jazykem. Naši předkové tvořili jeden lid, což např. Římané nevěděli, domnívali se, že nemají s ostatní Evropou nic společného. Považovali za nemožné, že s nimi mají barbarští Germáni něco společného. Povědomí Evropy jako společenství lidu, který sdílí jeden osud je velmi nové. Dalo by se říct totálně nové, neznámé do doby prvních projektů zabývajících se evropskou unitární politikou, které vznikaly po Nietzscheových evropských reflexích. Absolutní novinka, projekt Evropy založený na znovuobjeveném společném počátku. Tento projekt se prosadil po druhé světové válce, ovšem na úplně odlišné podstavě. Je třeba trvat na vazbě mezi počátkem a projektem, protože dík této vazbě, je Evropa naším společným mýtem i osudem. Evropa v nadsázce znamená řád spravedlnosti a svobody, který je inspirován minulostí a mýtickou budoucností. Evropa je náš počátek a náš projekt. Evropa je naší inspirací, vzdálenou minulostí, je to nejoriginálnější počátek promítán do budoucího, do osudovosti.

Dnes si nové generace Italů, Němců, Slovanů atd. nárokují evropskou identitu, a jako Evropané mají v úmyslu budovat evropskou budoucnost v souladu s tím jací jsme byli a čím se chceme stát. Nacházíme se na vrcholu nepřetržitého řetězce generačních vizí světa, který byl tisíciletí společný evropskému lidu, předtím než byl zkorumpován. Mytická vize světa je iniciačním příběhem akce.

Nikdy nebyla Evropa tak přítomná ve všech možných projevech, tak každodenní v myšlenkách každého člověka. Evropa je všude, ať už jako přítel nebo nepřítel, ikona nebo strašák, nadnárodní, uzavřená, otevřená, peklo nebo nebe, prostě všude. Ale nikdy nebyla situace v Evropě tak katastrofální, její vazalizace tak etablovaná, ovládání evropských populací tak rafinované a invaze do života jednotlivce tak plánovaná. Nicméně věřme na náznaky, které jsou nesmělé, ale reálné, a to i v rámci Evropské unie, které vděčíme za zbídačení a zotročení evropského obyvatelstva. Unie odzbrojila evropské národy tváří tvář choutkám jiných globálních hráčů planetární geostrategické hry. Věřme faktům naznačujících změnu v politice, která udělala z Evropy volné pole pro drancování všemi šmejdy. Věřme v zárodečnou vůli, která se začíná překládat do reality některých zemí Unie a která vdechne Evropě prostředky k novým možnostem.

Nedělejme si iluze o manévrovacím prostoru současných politických elit, uvízli jsme do ukrajinské pasti. Ale dějiny vždy tvořily aktivní menšiny, které příkladnou odvahou, neústupností a sebeobětováním často získaly podporu a zvítězily. Nikdy v minulosti nebyla Evropa tak oslabena jako dnes, ale to není důvod, abychom přestali vidět cíl, mocnou a kvetoucí Evropu. Lingvistická věda devatenáctého století umožnila vysledovat naše společné indoevropské předky, v konceptu Evropy vybíráme tu nejvzdálenější minulost zakódovanou v našich jazycích a promítáme ji do budoucnosti. Budoucí Evropa sjednocená společným jazykovým původem, kde každý jazyk inkarnuje kulturu a civilizaci. Člověkem budoucnosti je ten, kdo má nejdelší paměť, dnes máme osud v rukách, buď se z nás znovu stanou Evropané, nebo zemřeme jako obyvatelé Západu.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz