EpShark

„Vážení čtenáři, před nějakým časem jsem se dohodl s redakcí Parlamentních listů, že jednou za 14 dní dodám článek. To jsem ani netušil, jak to bude obtížné, protože v té době neletěly události takovým tempem, jako dnes. Ve své podstatě ve chvíli, kdy tento příspěvek ťukám do počítače, tak je už vlastně starý. Kolem se toho děje tolik, že ani nestačím reagovat,“ říká na úvod dnešního Nedělního rána herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil.

„Pravda, mohl bych se držet mediální stálice, pana premiéra Nuttely. Ten je konzistentní a nijak nevybočuje ze své dráhy. Tady se dá spolehnout na to, že cokoliv z něho vypadne, je tak nehorázná blbost, že už se tomu nemůžeš ani smát. Jeho poslední výmět s platy jako v Německu už důkladně okomentovali jiní. Myslím, že tentokrát i ti nejzarytější ‚vládomilci‘ se začali zamýšlet, jestli si pan Fialenko nevzal těch prášků nějak přespříliš?“

Žádný režim nepadne tím, že se na něj zacinká klíči…

Hned v úvodu dnešního komentáře se Ivan Vyskočil zaměřil na události spojené s listopadem 1989. „Chtěl bych se vrátit ještě k těm ‚úžasným‘ oslavám 17. listopadu. Tedy k těm opěvujícím rok 89. Události, na jejichž základě byl vyhlášen Mezinárodní den studenstva, to je jiná káva. Ty zaslouží důstojnou vzpomínku! Jenže to se zase v rámci současného přepisování dějin zrovna moc nehodí. Těžko to lze hodit na Rusy, tak o tom raději nebudeme moc nahlas mluvit,“ krčí rameny herec a hodnotí 35 let staré události.

„A tak k tomu 89. Byli jsme tehdy nadšení. O to více je těžké si přiznat, že jsme naletěli. Ano, naletěli! Byla to jen perfektně zinscenovaná komedie, ve které jsme si my prosťáčci mysleli, že hrajeme hlavní roli. Přitom jsme nehráli ani epizody, spíše jen takový kompars. Zkrátka, jak se říká třeba v televizi, prostě ‚křoví‘ za hlavními zpěváky. Ale ani ti hlavní zpěváci nebyli ti hlavní. Ti ÚPLNĚ HLAVNÍ seděli někde úplně jinde a jen pošupovali figurky k účelu svému,“ pokyvuje a pokračuje. „A zvonění klíči? Dovolte, abych se zasmál. Žádný režim nepadne tím, že se na něho zacinká klíči, byť by těch cinkajících byla plná Letná! Konečně, zkuste si dnes stoupnout před Strakovku a můžete tam cinkat klíči až vám ruka upadne, ale pan Fiala s celou jeho demoliční četou se ani nehnou. Ani kdyby vás byl plný Klárov a přilehlé ulice,“ říká a v nepříliš radostném tónu pokračuje.

Naše vedení jsou jenom dosazení šašci… A Havel?

„Dnes je tak zjevné, že naše vedení jsou jenom dosazení šašci plnící úkoly zadávané jim odjinud. Dnes si nemůže snad nikdo myslet, že tato vláda něco řídí. Co je to za vládu, která, kdykoliv se naskytne nějaký malér, tak první co křičí je, že s tím nemohou nic dělat. Ať je to cena elektřiny nebo cena másla. Nemohou nic dělat! Tak na co tam teda jsou ??? Asi aby si zvedali platy?“ ptá se a zklamaně dodává.

„Ale málokdo si dnes připustí, že takovou první loutkou, pečlivě vybranou a dosazenou, byl už Václav Havel. Tolik jsme do něho vkládali nadějí, jaký to bude správný prezident. Dnes si to člověk těžko přiznává, přes to všechno masírování o téměř božském Havlovi, že to nebyl prezident, ale jen první místodržící. Jen ne tak nestydatě zjevný, jako ti současní náčelníci. Jen si vzpomeňte, co nám všechno nasliboval,“ pokyvuje Vyskočil a pokračuje.

„Odstranění všech pokřiveností minulého režimu, ale zachování výhod, které ten náš tzv. ‚socialismus‘ nesporně měl. Nestačilo by mi místo v Parlamentních listech na vylíčení všeho, co postupně začínalo z našich životů mizet, a tak jen to podstatné. Hlásal Václav Havel, že se zruší vojenské pakty. Tak Varšavský pakt se opravdu zrušil. Ale vzápětí jsme strčili hlavu do smyčky paktu NATO. A už se bombardovala Jugoslávie, ovšem podle Havla – ‚humanitárně‘.

(Můžete mít k RF jakýkoliv vztah, ale je třeba si připomenout, že Rusové zrušili Varšavský pakt a následně jejich vojska odešla ze všech východoevropských zemí včetně NDR. A dokonce, světe div se, bez pomoci pana Kocába. Zatímco Američané ani nezrušili NATO a nejenže zůstali v Německu, ale ještě roztáhli NATO až k hranicím Ruské federace. A to proti původní dohodě se SSSR. Tak zvažte, na čí slovo se lze spolehnout?)

A ta smyčka NATO kolem našeho krku se utahuje čím dál víc a já mám velké obavy, aby nás za ni netáhli do ještě většího konfliktu. Zvláště když vidíte, jak se v poslední době konflikt na Ukrajině rozhořel,“ kroutí smutně hlavou a upozorňuje. „Může mi pan Foltýn nadávat, jak chce, do sviní, dezolátů, chcimírů a proruských trollů, ale já nechci válku! Ani na Ukrajině, ani v Rusku a už vůbec ne u nás! A pevně věřím, že nejsem sám.“

Mně je úplně u zadku, jak ten plyn mluví! Mě zajímá jen to, kolik stojí!

„Bohužel, když sledujete, jak si ti naši představitelé počínají, tak ztrácíte víru ve zdravý selský rozum. Zrovna jsem šel v Praze kolem plakátu, ze kterého na mne zíral ten přetrhdílo Fiala s hláškou, že se zbavujeme závislosti na Rusku. Oni si opravdu myslí, že jsme tu všichni úplně dementní,“ žasne Ivan Vyskočil a naštvaně dodává.

„Pravda my už totiž nemáme ruský plyn, my máme slovenský nebo německý plyn. Mně je úplně u zadku, jak ten plyn mluví! Mě zajímá jen to, kolik stojí! Je to úplně stejné, jako kdyby měl váš soused na zahradě krásná jablka. Mohl byste si je od něho koupit přes plot. Ale to ne. Přece pěkně počkáme, až je prodá sousedovi ze vzdálené Lhoty a my si je pak koupíme od tohoto přespolního. Třikrát tak draze a ještě si je budeme muset přivézt. Uznejte, že toto je nová logika dobrého hospodáře, se kterou je ještě třeba se pochlubit na plakátě. A mohou lidé bez zdravého rozumu něco řídit?“ ptá se a jde dál.

Už máme nějaké „Havlovy děti“?? Tak leda prd máme!

„Ať mi zase nějaký film začne předvádět, jak to bylo všechno za toho socialismu špatně. Už jsem slyšel od mnoha lidí, že už se na tyto filmy nedá dívat. A jsme u těch Havlových slibů. Možná, že jsem to už psal, ale opakuji to znovu. Dnešní čtyřicátníci až padesátníci jsou, kdysi posměšně nazýváni ‚Husákovy děti‘. Posmívat se může jen trouba, do té doby, než si uvědomí všechny ty pobídky pro tehdejší mladé lidi. Ty vedly k zakládání rodin a k porodnímu boomu. Ty pobídky ve formě nevratných půjček, rodinných přídavků a výstavby bytů,“ vzpomíná Vyskočil a pokládá další otázku.

„A co dnes? Už máme nějaké ‚Havlovy děti‘?? Tak leda prd máme! Bydlení pro mladé je nedostižnou záležitostí. Jak mohou zakládat rodiny, když nemají kam ty děti přivést? Tak můžeme s despektem říkat ‚Husákovy děti‘, ale mezitím se v mnoha městech ruší v nemocnicích porodnické oddělení, protože pro nějakých pár miminek, co se tam narodí, se to nevyplácí držet,“ říká a hodnotí.

Jako sedláci u Chlumce jsme dopadli…

„Tak takhle jsme dopadli s odstraňováním toho starého a špatného komunistického systému. Ano, jako sedláci u Chlumce jsme dopadli. A to nepíšu o tom, co se za hubičku prodalo, tedy vlastně rozkradlo, o přibývajících bezdomovcích a feťácích. O všem, co jsme dříve neznali a mysleli jsme si, o bůhvíco že přicházíme, když nejsme na tom ohromném a obdivovaném Západě, který si s námi, přiznejme si to, vytírá prdel!“ nebere si Vyskočil servítky a ve stejném tónu pokračuje.

„Dobří bychom mu možná byli, jako podřadný, slovanský kanónenfutr. Modleme se a dělejme vše pro to, aby aspoň k tomuto nedošlo! Snad se i u nás povede, aby přes veškerou masáž a propagandu zaprodaných médií a kdejakých blbců, bohužel i z řad mých kolegů, aby i tady, navzdory všemu, ve volbách zvítězil nějaký český Trump,“ přeje si Vyskočil.

P.S. Ivana Vyskočila

„V Česku bude zase dobře, až se to náměstí v Dejvicích, nyní jakéhosi Borise Němcova, zase bude jmenovat Pod kaštany, a až pražské letiště se zase bude jmenovat Ruzyně,“ uzavírá dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil.