EpShark

Uspořádáním semináře s názvem „Co znamená vítězství Donalda Trumpa“ (28. 11. 2024) jsme se v našem institutu rozhodli vyjádřit naše názory na výsledky amerických prezidentských voleb. Na semináři se svými příspěvky vystoupili Václav Klaus, Jiří Weigl, Jan Zahradil, Filip Šebesta a Ivo Strejček.

Nemá smysl detailně opakovat obsah jednotlivých vystoupení, ostatně video záznam je k dispozici na webových stránkách IVK a souběžně vzniká i sborník textů, který bude přehledným zrcadlem všech názorů. Přesto mě napadá, že některé náměty, či spíše vyřčené otázky, které vybízejí k hledání složitějších odpovědí (na což v rámci dvouhodinové diskuse opravdu čas nebyl), je dobré připomenout.

Vítězství Donalda Trumpa jsme přivítali. Nakonec poselství, které z tohoto úspěchu vyvozujeme, jsme popsali bezprostředně po vyhlášení jeho vítězství. Od té doby z nejrůznějších stran slyšíme jen optimistická a nadějná očekávání. Dokonce i obvykle velmi střízliví a uvážliví lidé jsou málem přesvědčeni, že „vše je hotovo“. I proto jsme se někteří snažili v našich vystoupeních tento optimismus poněkud krotit a vybízeli jsme k racionálnímu hodnocení, které by nás „mělo vyvarovat zklamaných očekávání“.

Nesporně podnětnou úvahou vyjádřenou s výrazným polemickým podtextem, nad kterou bychom se měli hlouběji zamyslet, je otázka, zda se Trump (trumpismus) „stává novým Zeitgeistem“. Některá německy píšící média se domnívají, že „trumpismus“ se stává „duchem doby“, že přináší rozhodující změnu politických poměrů, že politika Západu se zvolením Trumpa a jeho politického programu zásadně mění (pravděpodobně k lepšímu).

Tento názor vychází z nekritických očekávání a je – otevřeně přiznejme – vyjádřením pouze zbožných přání. Trumpovými názory zcela jistě nebude ovlivněn program Evropské komise – ten se ani na milimetr neodchýlí od prosazování nesmyslné a zničující zelené agendy, přestože Trump slibuje odchod USA z Pařížské klimatické dohody. Ostatně i zřízení pozice eurokomisaře pro vytvoření „obranné unie“ naznačuje, že Evropská komise očekává americké rozvolňování vztahů s EU a pouští se do mimořádně nebezpečného podniku vytvořit vlastní evropské „obranné síly“. Kdyby se tedy Donald Trump měl stát „duchem doby“ i v Evropě, museli bychom vidět silné signály návratu k systému spolupráce národních států. Opak je pravdou: Donald Trump v Americe bude v EU znamenat další unifikaci a „utažení šroubů“. Trump se pro EU „duchem doby“ nestane.

Za provokativní, ve smyslu hlubšího přemýšlení, považuji názor, že s vítězstvím Donalda Trumpa „končí v Americe politika wokeismu a progresivismu“. To, bohužel, považuji také spíše za zbožné přání než o realitu opřené stanovisko. V USA, i přes vítězství lidí „běžných a obyčejných starostí“, o jejichž volební podporu si Trump úspěšně řekl, zůstávají nesmírně vlivné a mocné všechny kanály, skrze které se po celá desetiletí do tamní společnosti infiltrují levicové „wokeistické“ názory. Přestože Trump hodlá reformě amerického vzdělání věnovat ohromné úsilí, může se mu to podařit pouze v základním a středním školstvím. Do univerzit, tam, kde jsou skutečně studenti indoktrinováni všemi agresivními -ismy, tam se mu zřejmě dosáhnout nepodaří. Velká levicová média jako podporovatelé levicového progresivismu (The New York Times, The Washington Post, CNN, NBC…) v této volební bitvě sice poražena byla, válku ovšem průběžně vyhrávají. Názor, že s Trumpovým vítězstvím byl poražen americký progresivismus považuji za přehnaně optimistický.

Když jednotliví vystupující hodnotili význam Trumpova vítězství, nemohli jsme se vyhnout našim očekáváním, která s budoucím americkým prezidentem spojujeme v zahraniční politice. Myslím, že převládnul realistický tón: věříme, že řešení ukrajinsko-ruské války se bude Trump věnovat na prvním místě a důsledně – rychlé výsledky však nečekáme. Také řešení válečného konfliktu na Blízkém východě nás zajímá, tam však budou Trumpovo rozhodování ovlivňovat nejen jeho silné osobní vztahy, ale taky vlivná proizraelská lobby v USA. Těžiště Trumpovy zahraniční politiky, a o tom nebylo žádného sporu, bude v hledání pro USA uspokojivého uspořádání v indo – pacifickém prostoru.

A jak se s Trumpovým vítězstvím vyrovná česká vládní a zahraniční politika? Přestože jedním z osových názorů byl návrh, aby česká atlantická politika byla redefinována a aby její budoucí obrysy odpovídaly dnešní americké realitě, všichni vystupující nad budoucí českou pozicí smutně mávli rukou: kde nejsou autentické zájmy a vůle je nekompromisně hájit, tam vždy bude jen oportunistické ohýbání zad. Doteď to platilo s Bidenem, zítra to bude platit s Trumpem. Smutné i nedůstojné.

Krátké a stručné ohlédnutí za seminářem IVK o významu vítězství Donalda Trumpa zakončím nabídkou zamyšlení, které zaznělo v příspěvku Václava Klause: „Donald Trump je závazkem především sám pro sebe“. Odpověď na tento postřeh bude určujícím rozměrem i středobodem mandátu budoucího amerického prezidenta. Uvidíme.