Evropská komise dávala neziskovkám miliardy na to, aby v parlamentu lobbovaly za rychlejší konec spalovacích aut

4. 2. 2025

PETR PROKOPEC

Tomu se říká demokracie vzor 2025. Je naprosto skandální, že si velmi zprostředkovně volená Evropská komise najímala zdánlivě nezávislé organizace, aby podporovaly průchodnost její vlastní agendy přes volené zástupce lidu. Jak dlouho budeme takové věci ještě tolerovat?

Letos uplyne deset let od chvíle, kdy na Volkswagen prasklo, že jeho dieselové motory nejsou až tak čisté, jak je německá automobilka prezentovala. Tento skandál neměl přímý dopad jen na kdysi v Evropě protežované pohonné jednotky, ale i na celou automobilovou branži. Automobilová lobby totiž ztratila na síle, která se začala přesunovat k té environmentální. A ta si postupně v rozporu s demokratickými principy zařídila to, co tu máme dnes – masivní a agresivní vnucování jediného řešení pohonu aut všem bez rozdílu, které popírá technickou i ekonomickou realitu a velmi nevybíravě zachází s každým, kdo se této iracionalitě pokouší postavit.

Že to není žádná konspirační teorie, před pár dny potvrdila skandální zjištění nizozemského De Telegraaf. Ten získal prokazatelné informace o tom, že Evropská komise v čele s krajanem Fransem Timmermansem dávala „zeleným neziskovým organizacím” v přepočtu miliardy korun s cílem lobbovat za ideologické zájmy samotné komise u poslanců evropského parlamentu i dalších politických zástupců jednotlivých členských zemí EU. Cílem bylo mimo jiné zajistit co nejrychlejší zákaz spalovacích motorů a umělou podporu elektrických aut bez ohledu na cokoli.

Co má tohle společného s demokracií? Evropská komise zneužívala program zvaný LIFE, který je finančním nástrojem Unie pro zavádění rozličných opatření v oblasti životního prostředí, aby vybrané neziskové organice potají lobbovaly za to, co si sama komise přeje. De Telegraaf uvádí, že například tzv. EEB (European Environmental Bureau), zastřešující organizace pro evropské zelené neziskovky, dostala peníze za podmínky, že bude schopna reportovat, kdy alespoň v 16 případech Evropský parlament prokazatelné podlehl lobbistickému jejích jednotlivých organizací (jde o celkem 185 skupin) a učinil zelenou legislativu EU ambicióznější v souladu s představami komise.

Jak široké a do hloubky jdoucí tyto aktivity byly, se zatím můžeme pouze domnívat, je ale zcela nepochybné, že k popsanému docházelo. Ještě před provalením celého skandálu EK v prosinci 2024 oficiálně stanovila, že nevládní organizace zabývající se životním prostředí nemohou dále používat z programu LIFE ve výši 5,4 miliardy Eur (bezmála 136 miliard Kč) na lobbing, což jasně potvrzuje, že dříve za tímto účelem používány byly. Stejně tak je nepochybné, že jedním z cílů lobbingu bylo vyzdvihování elektromobilů jako jediného řešení a potírání jakékoli alternativy včetně syntetických paliv.

Prokazují to další zjištění německého magazínu Table.Media, který uvádí, že mezi příjemci peněz byla mj. organizace zvaná ClientEarth, která finančně podporovala další německou environmentální organizaci DUH (Deutsche Umwelthilfe). Ta proslula svým vyloženě ideologickým bojem proti dieselovým motorům a nezastavila se skoro před ničím. Sama dokonce iniciovala kampaň za dva miliony Eur, která měla v dobrém světle prezentovat benzinové taxíky na úkor těch dieselových.

Ještě dál ale zašla organizace T&E (Transport & Environment), která v roce 2023 získala od Evropské komise grant ve výši 700 tisíc Eur, aby začala tlačit vozy s nulovými emisemi. Co vymyslela, aby splnila výše popsané zadání? Snaží se o to, aby pro firemní flotily byla nařízena elektrická auta již k roku 2030, tedy o pět let dřív než pro všechny ostatní. To je neuvěřitelné. Sebevětší nesmysl se evidentně počítal, a tak tyto organizace přicházely s více a více ambiciózními, více a více nesmyslnými nápady, aby potěšily ty, kteří je platí.

Bylo od začátku jasné, že to podobné organizace nedělají zadarmo a pro dobro světa. Že ale existuje takto přímý penězovod od daňových poplatníků směrem k těmto organizacím, které pak bojují proti zájmům většiny těch, jež je platí, je až šokující a skutečně skandální.

Pikantní je, že i po provalení těchto praktik je příjemci peněz jako šéf T&E William Todst nebo generální tajemník EEB Patrick ten Brink hájí jako projev snahy o informování veřejnosti, což je prý ve výsledku podporou demokratických principů. Když ale někomu ukazujete dokola jen jednu stranu mince a jste placeni za to, abyste dělali přesně takové věci, nemá to nic společného s férovou soutěží jakéhokoli druhu.

Dnes rozpočtový výbor Evropského parlamentu vedený Němcem Niclasem Herbstem platby environmentálním organizacím prověřuje a říká, že brzy přijde s rozsáhlejší zprávou, která na celou věc vrhne více světla. Jsme zvědavi, co všechno se ještě dozvíme, není to ale už dnes zřetelná ukázka nepřímé korupce zákonodárců ze strany evropské exekutivy?