EpShark

Před časem se objevily články o tzv. mařičích energie jako například tento.

Jde o zařízení na maření/spotřebu elektrické energie v době, kdy je jí v síti přebytek. Tyto mařiče pomáhají vyrovnávat výrobu a spotřebu elektrické energie v síti navyšováním spotřeby a udržovat stabilitu sítě v době, kdy by přebytek elektrické energie, např. ze solárních a větrných elektráren, mohl stabilitu sítě narušovat. Vše má ovšem svou cenu a zde se dostáváme již ke zcela absurdní skutečnosti a stavu energetiky zcela závislé na regulacích a dotacích, ale postupně.

Předně elektrická energie není tržní komoditou, kterou by bylo možné skladovat. Alespoň v současné době to neumíme v dostatečné míře, a tak v každém okamžiku musí výroba odpovídat spotřebě. Můžeme se sice tvářit, že existuje tržní prostředí tedy trh s elektrickou energií na energetické burze v Lipsku, ale nabídka a poptávky na této burze je něco zcela jiného než výroba a spotřeba elektrické energie v síti, kde musí vždy výroba odpovídat spotřebě, což je dáno fyzikou a v Bruselu s tím nic nenadělají, i když by možná rádi.

Jednotlivé zdroje se musí doplňovat tak, aby v přenosové síti byl dostatek zdrojů pro zajištění aktuální spotřeby a samozřejmě za přijatelné ceny. A právě tady začíná naše dobrodružství. Dokud byly zdrojem elektrické energie převážně elektrárny na uhlí případně plyn anebo elektrárny jaderné, tedy řiditelné elektrárny, nebyl v zásadě žádný problém pro udržení rovnováhy. S nástupem intermitentních zdrojů jako jsou solární a větrné elektrárny, kde jejich výrobu nelze regulovat/řídit a musíme se v síti přizpůsobit jejich výrobě závislé na aktuálním počasí, vstupuje do hry nový prvek, a sice vyrovnávání výroby těchto intermitentních/nahodilých zdrojů. Toto vyrovnávání samozřejmě nelze zajistit jinak než prostřednictvím zdrojů řiditelných, tedy elektráren na uhlí na plyn anebo elektráren jaderných, které omezujeme podle toho, jak fouká a svítí, anebo potřebujeme, když nefouká a nesvítí. Od pravěku záviselo přežití lidstva na tom, jak se dokázalo vymanit ze závislosti na počasí. Dnes jdeme opačným směrem do závislosti na počasí… zpět do jeskyně, ale pojďme dál k našim dotacím.

Protože solární a větrné elektrárny nejsou cenově konkurenceschopné, jsou dotovány, protože jinak by je nikdo nestavěl. Navíc mají prioritu na trhu, tedy jsou upřednostňovány před jinými zdroji. Ano „tržní“ prostředí jak z učebnice. A protože mají dotace a minimální provozní náklady, vydělávají nikoli uplatněním/prodejem vyrobené elektrické energie na trhu, ale díky dotacím, a tak mohou dodávat elektrickou energie bez ohledu na potřebu/poptávku v síti, což ve svých důsledcích (tak jak roste počet solárních a větrných elektráren) vede k občasným záporným cenám elektrické energie na trhu.

Tyto přebytky elektrické energie je ovšem nezbytné regulovat, protože jak jsme uvedli, platí fyzika a síť musí být v rovnováze, a tak omezujeme klasické řiditelné zdroje tedy uhelné, plynové a jaderné elektrárny. Pokud ovšem jejich provoz náhodně omezujeme, snižujeme tím jejich efektivitu, a tak přestávají být rentabilní. Ale současně bez nich není možné udržet stabilní síť, protože jsou to jediné řiditelné zdroje, a tak abychom je udrželi v provozu je, hádejte co, ano dotujeme.

Vyšší nároky na regulaci a přenos elektrické energie podle toho jak solární a větrné elektrárny vyrábějí anebo nevyrábějí znamená vyšší náklady na přenosovou soustavu, což nezaplatí nikdo jiný než zákazníci a je jen jinou další formou dotování solárních a větrných elektráren.

Součástí regulace jsou i v úvodu zmiňované mařiče, kdy s dotacemi vyrobenou elektrickou energii maříme a proměňujeme v teplo. Ano, solárními a větrnými elektrárnami bojujeme proti oteplování, abychom následně vyrobenou a přebytečnou energii mařili a ohřívali planetu. To nevymyslíš.

Mařiče elektrické energie se vyplatí v čase, kdy je v síti přebytek elektrické energie a na trhu záporná cena. Pro provozovatele je to lepší než provozovat klasickou elektrárnu ve ztrátě při záporných cenách anebo než ji odstavit. Solární a větrné elektrárny vydělávají i přes zápornou cenu díky dotacím a mařiče vydělávají díky záporným cenám. Skoro perpetuum mobile nebo přesněji vrchol blbosti.

A nakonec protože klasické uhelné řiditelné elektrárny přestávají být konkurenceschopné a v kombinaci se „skvělým“ nástrojem, jako jsou emisní povolenky, dochází k jejich odstavování, tak aby nedošlo k situaci, že když nebude svítit a foukat nebude kde elektrickou energii brát, nezbývá než dotovat i elektrárny uhelné za disponibilní kapacitu anebo stavět elektrárny jaderné. A protože v případě jaderných elektráren jde o v počátku investičně velmi nákladné projekty, tak je nelze realizovat jinak než bez podpory státu, tedy opět nějaké formy podpory a dotací.

Dotovaná energetika od nevidím do nevidím, dotace všude, kam se člověk podívá.

Dotujeme solární a větrné elektrárny a vytváříme nestabilitu v síti a tlak na odstavení klasických.

Potřebujeme regulovat síť, a tak dotujeme klasické uhelné a plynové elektrárny.

S dotacemi vyrobenou elektrickou energii z důvodu regulace maříme a ohříváme planetu.

Zvyšující se nároky na přenosovou soustavu a její regulaci vyžadují zvýšené náklady.

V důsledku vysokých cen emisních povolenek a nerentability likvidujeme uhelné elektrárny.

Případně je dotujeme pro držení kapacity, resp. Německo nebo Polsko.

A kdo to celé dobrodružství platí? 3, 2, 1… ano, my všichni. Za socialismu platilo všichni podle možností a všem podle zásluh nebo tak nějak. Dnes je to v energetice trochu jinak. Lidi a firmy platí v případě ČR nejvíce v Evropě, stát to organizuje a někdo dobře vydělává. Všichni podle možností až na kost a některým podle potřeb… samozřejmě nekonečných. Převrácený socialismus na steroidech.

A řešení? Zrušit dotace, postavit odpovídající výkon jaderných elektráren s max. zapojením zbytku domácího průmyslu viz moje jiné texty zde na !Argumentu. Vyjde to levněji a budeme soběstační a zajištěni na příštích 100 let. Dotazy?