EpShark

PETR PROKOPEC

A jeho otevřené vyjádření trefně shrnuje ten hlavní problém, který je s elektromobily spojen. Jde tu jen o jejich vnucování, které se v případě některých značek neslučuje s představami částí klientely, u jiných může být devastující pro jejich image jako takovou.

Pamatujete ještě na dobu, kdy Aston Martin nabízel zákazníkům Cygnet? Tedy třímetrovou Toyotu iQ s odlišnou karoserií a interiérem, se kterou britská automobilka měla opravdu velké plány? Ročně se mělo prodat na čtyři tisíce kusů těchto, načež neměla vzniknout jen spalovací verze, ale také elektrická. Jenže tohoto vozu se celkově neprodalo ani 600 exemplářů, a tak Aston Martin po dvou letech oznámil, že jeho „labuť” končí, aniž by se elektrické verze dočkala.

Ještě o rok dřív, než přišel Cygnet, se v nabídce značky objevila čtyřdveřová limuzína Rapide. Také s tou byly spojené podobné plány, Britové tedy očekávali značný prodejní úspěch a elektrická verze nezůstala jen na papíře, ale začala se dokonce vyvíjet. V roce 2015 Aston Martin vyrukoval s konceptem, který byl o čtyři léta později přetaven v prototyp. A oznámena byla výroba 155 exemplářů.

V lednu 2020 nicméně Aston Martin celý projekt zrušil, stejně jako v koši skončily plány na vzkříšení Lagondy jakožto značky vyrábějící jen luxusní elektromobily. Čímž se dostáváme na počátek letošního roku, který měl být spojen s příchodem dalšího bateriového vozu, tentokrát již ověnčeného logem mateřské firmy. Jenže nejprve došlo na jeho odsud na rok 2026, než nakonec šéf automobilky Adrian Hallmark oznámil, že se nestane ani to. A první firemní elektromobil dorazí „v této dekádě“.

Co přesně je tím míněno, nejspíše v tuto chvíli netuší ani on sám, možná také nic. Faktem totiž je, že lidem kupujícím vozy Astonu Martin voní víc než co jiného benzinové oktany. A problém nekončí zde, automobilka se bojí, že už doplnění nabídky o elektrický model jí přinese víc problémů než užitku. „Někteří elektromobily z hloubi duše nenávidí, protože mají pocit, že jim někdo nakázal, že si nemohou koupit V12 nebo V8,” říká Hallmark s tím, že neví, co by s tím měl dělat. Příliš významná část klientely tato auta nesnáší a Aston nechce riskovat svou image v jejich očích. „Není snadnější způsob, jak naštvat miliardáře či multimiliardáře, než jim říct ne,“ uvedl také v rozhovoru pro Auto News.

Britové sice vnímají, že se elektromobilita pozvolna stává obecně akceptovanější, v očích některých ale míří přesně opačným směrem. A bez ohledu na to s ní nedokáže spojit rentabilní obchodní model. Kromě toho nejspíše ani neví, jakým směrem se vlastně mají vydat. Původní plán totiž počítal s příchodem zcela separovaného vozu, ovšem takový projekt by byl logicky velmi drahý. Automobilka proto nově zvažuje, že by upřednostnila spíš konverzi existujícího modelu, jenže i to má svá úskalí.

Problémem v takové chvíli bude nejen image, ale také hmotnost, neboť Aston Martin úplná peříčka do světa neposílá. Pokud by spalovacímu vozu sebral jeho ústrojí, šlo by jen o nějakých 150 kilo, na jejichž úkor by dorazilo 700 až 800 kg „elektrobalastu“. Hallmark přitom uvádí, že pro techniky je zcela nemožné něco takového vykompenzovat třeba odlehčením karoserie. Proto prý Aston Martin počká na baterie s tuhým elektrolytem, které mají být o 30 % lehčí.

Na něco takového ale čeká celý svět, přičemž zatím jsou s těmito pakety spojené spíš pohádky. Pro Aston Martin jakožto britskou firmu to ale není dobrá zpráva, ostrovní vláda totiž tlačí na elektromobilitu více než Brusel. To by nakonec automobilku mohlo i donutit k odchodu ze své domoviny, pokud se tamní politika nezmění. Je totiž zjevné, že na elektrickém písečku jí pšenka nekvetla, nekvete a možná ani nepokvete.

 Petr Prokopec

Článek vyšel na svobodny-svet.cz