EpShark

LIBOR ČÍHAL

Těžko říct co před lety vyplodilo pirátskou stranu a stejně obtížně se najde důvod jmenování Lipavského do tak důležitého rezortu a proč vůbec nezmizel v politickém propadlišti spolu s Bartošem, koncentrace na tělocvik místo politiky by evidentně prospěla jeho vzhledu i české zahraniční politice. O tom že Lipavský nemá předpoklady pro zahraniční politiku málokdo v Čechách pochybuje, samozřejmě i bez předpokladů se dá zastávat jakákoliv funkce pokud dotyčný nepřekračuje zvyklostní meze a drží se přirozených pravidel, které se u funkce předpokládají. Jen ministr vysokých kvalit si může dovolit vybočit z rámce daného a měnit ministerské agendy ke svému obrazu. Např. důvody proč dnes dovážíme víc než polovinu potravinové spotřeby a české zemědělství se rozkládá je třeba hledat v nekompetentním počínání Palase, Gandaloviče a podobných v rezortu. Těžko dohlédnout k čemu nás dovede několikaleté vedení zahraniční politiky Lipavským.

Ministr zahraničí byl považován za druhou nejvýznamnější figuru ve vládě, často řídil rezort sám předseda vlády, Genscher byl druhým mužem v německé hierarchii, stejně jako Couve de Murville ve Francii nebo lord Owen v Británii. Kissinger byl tak významný, že se zapomíná, kdo byl vlastně v tom období americkým prezidentem, velmi významný byl Gromyko v sovětské hierarchii, na jehož demontáži si Gorbačov málem zlomil vaz, ministrem zahraničí byl např. i Kreisky, který dojednal rakouskou neutralitu. Česko se v této tradici ničím nelišilo, dokonce se dá říct, že pro český stát měl zahraniční rezort ještě větší význam, schopnostem lidí, kteří vedli naši zahraniční politiku vděčíme za státní samostatnost. Beneš se podílel na vybojování naši samostatnosti po první válce a jeho zahraničněpolitický talent nám v druhé válce otevřel dveře do klubu vítězných zemí a ne spojenců poražené Osy, kam nás mohly historické peripetie lehce vmanévrovat.

V novém tisíciletí nevedla rezort žádná výraznější postava, která by si mohla nárokovat uchování v historické paměti národa, ale tito ministři splnili poslání spojené s prostým úředním chodem rezortu, nic nepokazili ani nevylepšili. Lipavského působení zakládá na podezření, že následky jeho ignorance a pravděpodobné podřízenosti americkým tajným agenturám poneseme ještě dlouho po působení v rezortu. Jen člověk nevšedních kvalit může povýšit nebo vrátit rezort zahraničí do přirozené polohy, která se od něho očekává, tj. být štítem i kopím českých zájmů směrem k světu. Bez tohoto poslání je rezort zbytečný. Česká zahraniční politika je viditelně nejvíc postiženou oblastí dík našemu podřízení Evropské Unii a NATO, u jiných sektorů to může být materiálně tragičtější, ale není to bezprostředně patrné. Česká zahraniční politika ztratila formální znaky nezávislosti, které si uchovala i v komunistické periodě, je téměř absolutně podřízena formulaci zahraniční politiky orgány Evropské unie, bez požehnání unijního centra si nemůžeme dovolit v intencích českých zájmů reagovat na žádnou okrajovou událost ve světě, v OSN musíme hlasovat v unijním bloku, často i proti Izraeli, což absolutně neguje českou historickou orientaci. Velmi schopný ministr zahraničí by musel hledat cestu ze svazujícího rámce pro českou zahraniční politiku, podobně jak děla Szijjárto v Maďarsko, s vizí úplného vyvázání z unijního restriktivního rámce, velká osobnost v zahraničním rezortu by nenásilným způsobem otevřela cestu k osvobození státu z područí EU a NATO.

U Lipavského musíme očekávat potvrzení protektorátního statusu českého státu a navíc v parametrech trapnosti překračujících jakoukoliv míru. Na summit o potravinové bezpečnosti do Kyjeva dorazil z pozvaných ministrů pouze Lipavský, ostatní vysoce postavení summit ignorovali, Lipavský ve vystoupení prohlásil, že údery ruské armády jsou hrozbou světovým dodávkám potravin. “Rusko používá jídlo jako zbraň a vytváří umělý hladomor”, ruská média Lipavského nesmysly přetiskují bez komentáře. Lipavský se potkal se Zelenským a předal mu knihu “Prokremelské pohádky”, obtížně soudit co uráží českou podstatu víc, Lipavského protektorátní zahraniční politika nebo nebetyčná míra kýče, která dýchá už z obrázku na titulní straně, který je pravděpodobně z dílny samotného ministra. Ministr, aby ukojil své politické chtíče, za státní peníze financuje knihu, která nemá šanci, že by ji v Čechách někdo někdy četl. Zelenskému se líbil vulgární obrázek titulní stránky, na četbu taky nedojde. Ukrajině dodáme půl milionů dělostřeleckých granátů, Lipavský prohlásil, že evropské země musí nahradit případný výpadek americké pomoci po Trampově inauguraci. Ovšem pár měsíců poté padne i vláda s Lipavským a doufejme, že orgány příští vlády se zblízka podívají na počínání Lipavského na ministerstvu.

Ruský Insider píše, že Lipavský je standardním příkladem politika vycepovaného Anglosasy v rámci programu Erasmus. Cílem programu je zbastlit evropskounijní identitu, cílí se na civilizační a kulturní oddělení východní Evropy od Ruska a euroasijského prostoru. Absolventům programu, kteří prokázali fanatickou oddanost euroatlantickému přesvědčení, organizátoři programu pomohou najít džob. Lipavskému našli místo ve společnosti McKinsey a pak ve výboru vojenského zpravodajství. Lipavský od prvních okamžiků na ministerstvu vyhlásil Rusku informační válku, ta vrcholí pohádkovým kýčem, nad kterým se dobře bavil se Zelenským. Lipavský se podílí na genocidě ruské kultury v Česku a propagandistické ukrajinizaci společnosti. Ministr proklamoval Čínu a Rusko národním nepřítelem, do jeho příchodu do úřadu oficiální Praha nepovažovala tyto dvě země za hrozbu. Úkolem Lipavského je cementovat Česko do antiruského bufferu, který začíná na Baltu a jde k Černému moři. Lipavský poctivě odpracovává prachy, které Anglosasové do něho vložili, v tomto smyslu přeformátoval celé ministerstvo.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz