EpShark

PETR MILER

Takže nejprve vytvoříte problém a pak představíte sami sebe jako jeho řešení? To zní chytře. Co to asi může způsobit? Že by jen prohloubení pořád toho samého problému? Přesně tak působí aktuální záměr EU, který jménem Evropské komise představila její šéfka.

Zejména evropský automobilový průmysl se potýká se stále většími problémy a je celkem jasné, co je jejich strůjcem – dlouhodobé přetahování struny regulací, které vyústily až v sice nepřímé, ale také nekompromisní nařizování konkrétních technických řešení aut. Ta výrobci nemají problém vyrobit, mají ale jaksi problém je prodat, neboť představy politického diktátu se dalece neschází s představami zákazníků.

Bylo by ale naivní tvrdit, že za všechny problémy současného může EU. Dokonce si dlouhodobě myslíme, že to tak není, že si za to průmysl může primárně sám. Významné automobilky v uplynulých letech buď samy aktivně usilovaly nebo minimálně neprotestovaly proti představě pro ně kontrolovanějšího, vyzpytatelnějšího prostředí, do kterého nebude moci téměř žádná konkurence a o „nejlepším” technickém řešení bude rozhodnuto na dekády dopředu. Jen se jim to trochu vymklo z rukou a politicky definované regulace jim přerostly přes hlavu tak moc, že je dnes víc ubíjí, než aby jim dopřávaly jakoukoli jistotu.

Pochopitelně i teď mají moc to změnit, evropská hra na volný trh má ale k realitě tak daleko, že už do vedení firem dávno posouvá spíš poslušné úředníky než skutečné byznysmeny. Však kdo jiný by měl být expert na výrobu „compliance cars” než přeborník v „compliance”? Ostatně velmi trefně to před pár shrnul jeden můj známý, člověk postavený vysoko v hierarchii vývoje Škody, když jsem se před ním zas jednou rozohnil nad tím, jak nekompetentní lidé dnes automobilku vedou: „Ředitel AZNP také netoužil po volném trhu, tak co čekáš?” pronesl s lehce nahořklým úsměvem. A měl bohužel pravdu. Hlavní agendou současného vedení je pohybovat se v nastaveném regulatorním rámci, ne přemýšlet nad tím, jak se z něj vymanit.

Změnit by se tedy musel onen rámec, ten se ale nezmění, jak svým typicky tragikomickým stylem potvrdila Ursula von der Leyen v řeči, kterou pronesla poté, co ji Evropský parlament na další čtyři roky přiklepl místo v čele Evropské komise.

Byla to ta řeč ve stylu: „Přátelé italské opery, je tomu už dvacet let, co jsem se zvolil šéfem této organizace. A můžu snad sám říct, že jste zvolili dobře,” jak slavně zaznělo v Někdo to rád horké. Zázraky tedy opravdu nešlo čekat, ale co z jejích úst také vypadlo, snad až nahání strach.

Myslím, že to poslední, co dnes evropský autoprůmysl potřebuje, je pomoc od EU. Je to jako nechat si pomoc od kata při popravě, ale vedení Unie dávno ztratilo soudnost a podle toho jedná. Paní Ursula je tedy prý připravena sednout si s výrobci aut a zorganizovat „strategický dialog”. Říká: „Dialog a to, co jej bude následovat, povedu já. Ke stolu přivedeme všechny zúčastněné, abychom si navzájem naslouchali. A společně budeme vymýšlet řešení v momentě, když toto odvětví prochází hlubokým a převratným přechodem.”

To už člověku naskakuje husí kůže o velikosti Jakešových „bojlerů”, ale paní von der Leyen zašla ještě dál. „Automobilový průmysl je evropskou chloubou. Závisí na něm miliony pracovních míst. A společně musíme zajistit, že příští auta se budou dál vyrábět v Evropě,” což zní skoro komicky v momentě, kdy obor padá na ústa pod tlakem socialistické neefektivity zosnované v prvé řadě tou samou dámou.

Ale dobře, chybovat je lidské, nikdy není pozdě se poučit a věci napravit, ne? Je naprosto zřejmé, že evropský autoprůmysl kolabuje už pod tlakem pouhých zárodků tzv. Green Dealu, takže většina evropských automobilových značek už teď plánuje EU navrhnout, aby cíle zmírnila. Nic takového ale Komise neplánuje ani v nejmenším.

„Aby bylo jasno: musíme a budeme pokračovat v plnění cílů Evropské zelené dohody. Pokud chceme být v tomto přechodu úspěšní, musíme být agilnější a poskytovat lepší vedení lidem a firmám,” říká dále staronová šéfka EK s tím, že na plánech opravdu nezmění ani ň.

Je třeba k tomu něco dodávat? Asi ne, inteligentní čtenář by ostatně k jasným závěrům došel i bez tohoto článku, takhle ale vypadá pohyb po cestě do záhuby v přímém přenosu. Skoro se děsíme chvíle, až bude EU poskytovat „lepší vedení” nám i firmám – to dosavadní stálo za starou belu a v principu není možné, aby jakékoli jiné bylo lepší. Zejména takové odvětví, jako je to automobilové, se potřebuje v prvé řadě řídit samo v souladu s poptávkou zákazníků, ekonomickými zákonitostmi a neustále se měnící technikou realitou. EU dělá a zjevně dál bude dělat svým „vedením” pravý opak.

 Petr Miler

Článek vyšel na svobodny-svet.cz